Festival, jehož nepsanou, zato často slyšenou a vyřčenou myšlenkou je skutečnost, že ačkoli jsou účinkující a návštěvnící jiné barvy pleti, jiné národnosti, rozdílných povah a názorů, hudba je schopna tyto rozdílnosti setřít a vytvořit pocit sounáležitosti. Také letošní ročník nebyl výjimkou, mnohdy až překvapující trpělivost, tolerance a ohleduplnost mezi návštěvníky byla i při parném a dusném počasí samozřejmostí. „Nejen, že člověk pozná spoustu kapel, které dříve neznal a které dokáží příjemně překvapit, ale potká se s příjemnými a vstřícnými lidmi,“ vyjádřila se Renáta imečková, pravidelná účastnice Colours of Ostrava.
Pozitivní je také informace, že během festivalu v Ostravě klesla kriminalita o třetinu a krádež mobilního telefonu byla po dobu jeho konání jediným trestním činem, který policisté zaznamenali. Informovala o tom ostravská policejní mluvčí Gabriela Holčáková. „Pokud vezmeme v úvahu nejen rekordní počet návštěvníků, ale také specifické situace, například tlačenice, které využívají kapsáři, nebo věci odložené v prosklených interiérech vozidel, zvládli ostravští policisté a strážníci akci profesionálně. A to i za ztížených povětrnostních podmínek,“ uvedla Holčáková. Ano, počasí na tomto ročníku bylo opravdu rozmanité a extrémní. Náročná tropická vedra v sobotu vystřídal silný déšť a bouřky, které poslednímu dni festivalu přinesly až deseti stupňové ochlazení a téměř celodenní mrholení a zataženou oblohu. Ale jak říká Ladislav Klimša z Českého Těšína, který je na svých pátých Colours „Je to tady perfektní, ať je slunko, nebo déšť“.
Některé z novinek letošního ročníku
Letošní ročník nabídl několik novinek ať již z oblasti hudební v podobě New York City stage, podle slov Zlaty Holušové, zakladatelky a hlavní organizátorky Colours of Ostrava, festival ve festivalu, který návštěvníkům umožnil přenést se do atmosféry newyorských klubů a představit tvorbu například kapely The Waweman, perfektní New York Ska Jazz Ensemble či Tonyi Graves, se kterou na scéně Reflexu, tedy v knihkupectví Librex, v pátek před jejím koncertem vedla rozhovor charismatická Pavlína Wolfová. Povídání o počátcích hudební kariéry Tonyi, o mužích, věku (poznámka od publika, že Tonya vypadá na 22 let namísto svých čtyřiceti byla zcela na místě) češtině a návrhu napsat knihu „Čestina podle Tonyi Graves“ (Během patnácti let u nás se Tonya česky naučila, přesto však od ní občas slyšíme neuvěřitelné tvary českých slov, připomínám článek v Reflexu, ve kterém se diskutovalo o filmu Kulový blesk v souvislosti s kterým Tonya poznamenala: „Já si neumím představit, že bych přišla do pokoje a tam by byla mrtvol“. Rozuměj mrtvola Tonya Graves, zpěvačka, kterou fanoušci znají zejména z kapely Monkey Bussines na New York City Stage vystoupila s bigbandovým projektem těpána Smetáčka The New Orchestra of Dreams a její vystoupení lze hodnotit jako velmi příjemné a povedené.
Další vítanou novinkou, tentokrát technickou a organizační bylo vybudování nové lávky na cestě mezi hradem a Černou loukou a dále také u hlavních podií jakou byla například Česká spořitelna stage bylo možné posadit se na tribuny. Velkou roli hrála již zmiňovaná ukázněnost lidí, kteří se v pomalém tempu přesouvali z místa na místo.
Stručné ohlédnutí za jednotlivými dny
Čtvrtek 15. 7.
První festivalový den a zahájení celého festivalu proběhl v poklidu, držel se hesla „všeho s mírou“, máme před sebou přece další tři hudebně náročné dny.
Hlavní dvouapůlhodinová čtvrteční show měla název The Gypsy Queens And Kings, kdy se za doprovodu slavné rumunské kapely Mahala Rai Banda vystřídalo na hlavní scéně několik zpěvaček, zpěváků, tanečnic i instrumentalistů, kteří provedli publikum různými styly romské hudby od flamenga po balkánskou dechovku.
Pátek 16.7.
Pátek přinesl již nabitý celodenní program, ve kterém si každý návštěvník našel to své. I přes horké a dusné počasí se navštěvníci nenechali odradit a po celý den a večer proudily davy převážně mladých návštěvníků po areálu vymezeném pro Colours of Ostrava.
V pozici jedné z hlavních hvězd dne a večera byl švýcarský rodák, trumpetista Erik Truffaz se svým Paris Projectem, ve kterém jej doplňuje beatboxer a zpěvák Sly Johnson a bubeník Philippe Garcia. Projekt, který mísí jazz s elektronikou a hip hopem, drum´n´ bass s reggae a popem místy působil famózně až geniálně, reakce na toto vystoupení však nakonec byly poněkud rozporuplné a nejednoznačné.
Sobota 17.7.
Sobota byla z důvodu počasí poněkud náročnější, kolem sedmé hodiny večerní Ostravu zasáhla bouřka a silný dešť, kvůli kterému bylo o necelou hodinu zpožděno vystoupení tolik očekávané irské kapely The Cranberries. Naštěstí s sebou bouřka přinesla také mírné ochlazení a koncert jedné z nejúspěšnějších irských kapel mohl začít. estiletá pauza, pokud se projevila, tak jedině pozitivně, výrazný, sytý a neobyčejně naléhavý hlas křehké a zároveň energické Dolores O´Riordan, zasáhl více než 15 tisíc fanoušků. Nechyběly hity Linger, My Imagination či Zombie, který nadšený dav zpíval spolu s Dolores.
Neděle 18.7.
V neděli horké počasí vystřídalo desetistupňové ochlazení, které sice přineslo drobný dešť a mrholení, náladu lidí a program festivalu však nijak neohrozilo. Naopak - pošmourná a zatažená obloha nahrála dvěma písničkářkám k vytvoření melancholické a nostalgické atmosféry jednak pomalu končícího festivalu a také každého z účastníků zvlášť.
Současný asi největší objev mezi novu generací písničkářek Sophie Hunger ze výcarska, která na podiu Barvy Arcelor-Mittal představila své podmanivé a snivé písničky za doprovodu kombinace trombonu s kytarou a pianem. Vzápětí po tomto koncertu nesmělé a sympatické Sophie, oprávněně přezdívané Alenkou v říši divů následoval na hlavní scéně České spořitelny pravděpodobně zlatý hřeb nedělního podvečera v podobě další písničkářky Reginy Spector, která si získala publikum jednoduchými melodiemi a procítěným a výrazným zpěvem a hrou na klavír.
Devátý ročník Colours of Ostrava je minulostí. Nelze postihnout všechny koncerty, divadelní představení či workshopy, která si člověk za tyto čtyři nabité festivalové dny prožil, protancoval či poslechnul, náladu a atmosféru těchto dní však bude mít v sobě každý účastník ještě hodně dlouho. A také už teď se přece můžeme těšit na příští, jubilejní desátý ročník. Podle ředitelky festivalu Zlaty Holušové by to měl být rok velkých návratů. „Určitě se budu snažit zopakovat některé úspěšné koncerty z minulosti,“ poodhalila Holušová.
Irena Sodková
